Jednou z věcí, které se na zvířatech můžeme snadno dopustit, je jejich polidšťování, přesněji řečeno přisuzování lidských vlastností. Tento trend je v nás tak zakořeněný, že jej podvědomě uplatňujeme všichni. Koneckonců, kdo nikdy neslyšel rčení: „lstivý jako liška“, „moudrá sova“ a podobně?
Na první pohled se to může zdát neškodné. Koneckonců, komu to ubližuje, když třeba o vlku prohlásíme, že je zlý. Odpověď zní, že těm zvířatům. Aniž si to uvědomujeme, tento trend jim poměrně dost škodí. Především těm, kterým přisuzujeme nepěkné vlastnosti. Jakým způsobem?
Jednoduše tím, že k nim cítíme podvědomý odpor a nedůvěru. To však znamená, že máme mnohem menší touhu je chránit, a naopak nám tolik nevadí, pokud je třeba myslivci loví. Kvůli tomu se pak jejich počty snižují. Není žádnou náhodou, že značná část těchto druhů patří mezi ty ohrožené.
Ovšem antropomorfizace se netýká pouze divokých zvířat, nýbrž i těch domácích, včetně našich mazlíčků. Kolikrát jste si například řekli, že vám pes něco udělal naschvál, případně že se vám chtěl pomstít. Nebo, v extrémnějším případě, že se třeba rád strojí. Nebo že je to podlý mizera.
Ve skutečnosti nic z toho není pravda, neboť psi takto neuvažují. Pokud jste mu například ráno vynadali a po příchodu domů našli loužičku, rozhodně to neudělal, aby se vám pomstil. Jednoduše potřeboval ven, a nebyl nikdo, kdo by jej pustil. A možná tomu pomohl i ten ranní stres.
Toto polidšťování vede k tomu, že si špatně vysvětlujeme jejich chování. To vede k nedorozumění a k tomu, že se propast mezi vámi a vaším psem či kočkou zvyšuje. Namísto přisuzování lidských vlastností a motivů byste raději měli pátrat po skutečné příčině, abyste ji mohli napravit. Bude to tak mnohem lepší pro všechny zúčastněné.
Ať už se tedy jedná o divoké či domácí zvíře, měli bychom mít na paměti, že to nejsou lidé. Nemají lidské motivy, i když se jim někdy mohou podobat. Chování bychom tedy měli vždy posuzovat v rámci konkrétního druhu. Tak jej pochopíme mnohem lépe.
