Snad každý národ má svou vlastní specifickou kulturu. Ta zahrnuje nejen tradice a zvyky, ale také celkový pohled na svět a hodnoty, které vyznávají. Čím vzdálenější pak dvě populace jsou, a to jak v prostoru, tak v čase, tím odlišnější budou. Koneckonců je dobře známo, že co je v jedné zemi považováno za přijatelné, je v jiné absolutním tabu.
Zde nás může zajímat důvod tohoto kulturního rozdělení. Přeci jen, všichni lidé vzešli v podstatě z jednoho místa, z rovníkové Afriky. Odtud se postupně rozšířili do celého světa. Dalo by se tedy předpokládat, že budou stejní. Ve skutečnosti tomu však tak není.
Důvodů je hned několik, a jedním z nich je i evoluce, tedy přizpůsobení novému prostředí. To totiž zahrnovalo nejen změnu obsahu melaninu v kůži v závislosti na dostupnosti slunečního světla, ale také různé zvyky.
Víme například, že muslimové nejedí vepřové maso. Jistě, v dnešní době se jedná o ryze kulturní problém, avšak z historického hlediska dává smysl. Toto náboženství původně vzniklo na arabském poloostrově, tedy v horkých pouštních oblastech. A právě vepřové maso se za těchto podmínek zdaleka nejrychleji kazilo, zvláště když se tehdy upravovalo na dlouhé cesty především sušením. Jeho konzumace tedy nebyla bezpečná, a není tedy divu, že se stala zapovězenou.
Svou roli však hraje také historie. Pokud se daný národ musel po dlouhou dobu bránit nájezdníkům, budou jeho zvyky tomuto odpovídat, a to i v době míru. Naopak země, která prožila prakticky celou svou historii bez jediného konfliktu (i když takových je velmi, velmi málo), bude naopak reflektovat jiný způsob myšlení. A vzhledem k tomu, že dva dnes sousedící státy mohou mít zcela odlišnou historii, není divu, že se liší i zvyky sousedních zemí. I když je pravdou, že tyto rozdíly obvykle nejsou tak výrazné.
To vše se však promítá nejen do běžného života lidí, ale také například do jejich umělecké tvorby. Stačí si pustit filmy z několika různých zemí, a rozdíl je na první pohled patrný. A to je dobře. Každý si tak může vybrat to, co mu vyhovuje.
