Na základě toho, co tu na úvod zaznělo, byste si možná mohli myslet, že jsem nějaká stará vykopávka. A i když to tak někdy někomu a někdy i mně samotnému připadá, není to zase až tak docela pravda. Co se například týká měření času, nepocházím z dob, kdy se používaly sluneční nebo v lepším případě přesýpací hodiny. A dokonce ani z dob, kdy jsme my prostí lidé zjišťovali čas tak, že jsme se podívali na věžní hodiny. Tak daleko historie mého žití přece jenom nesahá. Když jsem byl malý, už dávno existovaly i nástěnné, i náramkové hodinky.
Pochopitelně ty natahovací s ručičkami, v našem případě obvykle ty značky Prim. Respektive nějaké ty dovozové, sovětské, z nichž jsme si dělali legraci, že jsou nejlepší na světě, protože zvládnou hodinu za pětačtyřicet minut. Což už je stále častěji minulost, protože se u našich dětí stále častěji setkávám s tím, že už nedokážou podle podobných hodinek určit čas, protože jsou zvyklé jen na čas ukazovaný digitálně, číslicemi. Až před dosažením plnoletosti jsem se pak zmohl i na digitálky. A to už byl opravdový zázrak, luxus! Nejen že ukazovaly čas, ale díky baterii se nemusely nabíjet, a navíc i svítily, hrály několik melodií a dal se na nich nastavit budík.
Ale i to už je minulost. Dnes už jsou hodinky něčím, co se ani zdaleka neomezuje jenom na měření času. Dnes už toho tyto dokážou měřit a ukazovat klidně i spoustu. Což mohu jejich uživatelům závidět. A kdyby mi o Apple Watch někdo vyprávěl za starých časů, neuvěřil bych mu, že je to možné. Ale zjevně to možné je. A ti, kdo je mají, se mi mohou posmívat. Ale já se aspoň v ústraní pro změnu posmívám také. Jim. Protože moje digitálky běžely a běží asi rok, pak se vymění baterie a fungují dál. Zatímco u zmíněných moderních hodinek potřebují jejich uživatelé nabíječku. A byť je nabíječka na Apple Watch perfektní, měl jsem to já vždy jednodušší. I když jen za digitálek. Kdybych si měl totiž vybrat mezi používáním nabíječky a každodenním natahováním mechanických hodinek, zvolil bych taky nabíječku.
.jpg){kind=small}
