Asi není třeba říkat, že výrobní sektor je jeden z fyzicky nejnáročnějších. Je tedy jen pochopitelné, že si zaměstnanci chtějí práci pokud možno co nejvíce ušetřit. Zaměstnavatelé pak chtějí výrobu co možná nejvíce zefektivnit. V obou případech pomáhá, pokud je výrobní linka automatizována.
Tento trend vidíme ve stále více továrnách. Stále větší část výrobního procesu je svěřována strojům, zatímco lidé mají pouze dozorčí a řídící funkci. A není divu. Stroje totiž mohou pracovat naprosto bez přestávky, nemají v podstatě žádné požadavky a jsou mnohem přesnější a rychlejší než člověk, zejména pokud jde o sériovou výrobu.
Je tedy jasné, že se jedná o investici, která se podnikatelům vyplatí. Avšak zatímco oni jásají, zaměstnanci již tolik nadšení nejsou. Původně předpokládali, že jim stroje ulehčí práci, což se také stalo. Nyní se však ukazuje, že ji dovedou zastat všechnu. Klasický dělník se tedy v podstatě stává nepotřebným.
To vede k hromadným propouštěním pro nadbytečnost, neboť již není potřeba platit tolik pracovníků, zvláště pak těch nejméně kvalifikovaných dělníků, kteří nyní nemají co na práci. Problém je, že tito lidé pak mají problém sehnat nové zaměstnání.
V oné výrobně často pracovali po celý svůj život, a žádnou jinou kvalifikaci nemají. V oboru je již prakticky nikdo nezaměstná, neboť automatizace se skutečně rozmáhá. A na rekvalifikaci jsou mnohdy, alespoň podle potenciálních zaměstnavatelů, staří a tudíž neperspektivní. Koneckonců, proč by měl zaměstnavatel věnovat měsíce zaučování a rekvalifikaci nového zaměstnance, když tento stejně odejde za pár let do důchodu?
Rozhodně to tedy není situace, která by byla ideální pro všechny. A zdá se, že tento trend bude nadále postupovat. Podnikatelé, a je jedno, jaké mají plány, musí jít cestou nejmenších nákladů, pokud se chtějí na trhu udržet. A platit zaměstnance, když existuje mnohem levnější a efektivnější řešení, by byla v podstatě sebevražda oné firmy. To je něco, co žádný podnikatel nechce.
